Bylo nebylo jedno soustředění na Férovce, které se povedlo na jedničku. Teda alespoň z pohledu zúčastněných trenérů. Užili jsme si příznivého letního počasí a ranního otužování v rašelinové tůňce, potrénovali v místních kopcích i na nedalekém atletickém stadionu v polských Glucholazích a při orienťáku se nám „zase“ nikdo neztratil. Tolik ve zkratce slovy trenérů. Jak to viděla naše mládež? Na to jsme se jich samozřejmě zeptali a naše budoucí umělkyně Sophia o tom hned cestou domů napsala pár řádků. Publikujeme bez úprav (jen hrubky jsme odladili – snad 🙂 a vysvětlili několik záhadných hesel dnešní mládeže).
Sophiina volba „slov“
Soustředění nám začalo krásnou slunečnou nedělí na horské chatě Férovka na Rejvízu. Všichni přijeli v určený čas, jen dva tydýti (Sophi a Honza, pozn. red.) jeli do Šumperka místo do Jeseníku. Trénink jsme započali lehkým klusem (půlka lidí nám málem umřela) ALE VYTRVALI JSME. Poté jsme se napápkli (asi cool výraz pro „najedli“, pozn. red.) jako každý den. JÍDLO BYLO. (PS: posíláme pozdravy „pepřovému“ kuchaři 🙂 .
Dvoufázové tréninky nám dávaly zabrat, no některým víc (mládež, pozn. red.), některým míň (trenérům, pozn. red.). Dvakrát jsme zavítali na staďák do Polska v Glucholazech. Málem nás tam nepustili, protože naši připravení trenéři nevěděli, že se musí dělat rezervace (trenéři to samozřejmě věděli, jen jim polští přátelé neodpověděli na e-mail, pozn. red.). Vedro bylo na stadionu oba dny velmi vyčerpávající, navíc jsme museli (ne)dobrovolně absolvovat koordinaci před drtivými úseky. TŘÍKILA…no, co dodat. Byl to (jednoznačně pro trenéra Honzu) takzvaně TOPÍČEK.
Současně s atletickými tréninky jsme plnili také sedmiboj. Trenéři se snažili být kreativní, tudíž nám (kromě standardních disciplín), vymysleli PŘEKVAPENÍ, jako jednu z disciplín. Prosím vás pěkně: slalom v pozici medvěda s miskou vody na zádech… Záhadná pointa byla v tom, aby se miska nepřevrhla. Inu, většina z nás do cíle suchá nedošla. Musím podotknout, že u některých případů jsme se všichni smáli tak, že to byl jeden z nejnáročnějších workoutů (ten smích, nikoli samotná disciplína, pozn. red.). Další záživná disciplína sedmiboje byl orinťák. ALE POZOR, všichni to překvapivě přežili, někteří ale přežívali 90 minut, jiní jen 30 minut.
OTUŽOVÁNÍ, no pojďmě si přiznat, že je to lehce oříšek. Ale taková Štěpka s Áňou (a trenér Honza, pozn. red.), tak tyhle dvě borky nevynechaly jediné ráno bez této osvěžující vodičky. Regeneraci jsme doplnili také o výživnou saunu (proč byla výživná, to netušíme…raději jsme tam nebyli, pozn. red.). O večerní (teď pozor!) KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ se nám starala trenérka Adélka, což byla moc pěkná a uklidňující činnost na večer (…na KLIDNÝ večer. „Ha ha ha, trenéři, máme vás rádi“.).
Abysme celý týden přežili, tak trenéři přimhouřili obě očka a dovolili nám udělat menší pauzičku uprostřed soustředění, kdy jsme jednu tréninkovou fázi vyměnili za procházku do Lázní Jeseník, což bylo moc příjemné (PS: ti, co chtěli nejvíc vidět pramen lásky, ho neviděli).
Víte co…, ono to vlastně bylo celé docela příjemné. Ty bolavý nohy při chození do schodů (na chatě, pozn. red.), pobrečení si na stadionu kvůli bolavému kolenu a tak dále, jsou stejně nic proti těm momentům, kdy se s holkama a klukama společně podržíme, hecneme se a sdílíme tu lásku k běhání a atletice společně (ta láska je nejvíce vidět vždy před každou tréninkovou fází… 🙂 pozn. red.). Spojuje nás sport a to je krásný (tady si myslíme, že to není ironie a Sophii to myslí vážně, pozn. red.).
Děkujeme, že nám toto umožňujete tím, že jsme společně na soustředění. Byla to jízda!
PS: Soustředění ubíhalo konstantní rychlostí.
Sportu zdar!
Sophii
AK ISCAREX 